Ještě před rokem seděla Adéla v lavici na gymnáziu a přemýšlela, co dál. Dnes v laboratoři provádí titrace a ověřuje počty probiotických bakterií v doplňcích stravy. „Bylo to jako euforie. Připadala jsem si jako ve snu, když jsem poprvé viděla výsledky vlastního výzkumu," popisuje studentka programu Kvalita potravin a zpracování zemědělských produktů (QUALIB).
Od pochybností k jistotě
„Na vysokou jsem šel s myšlenkou, že na to nemám hlavu," přiznává Pavel z programu Chovu koní. „První ročník jsem si pouze zkusil a zjistil, že když na to člověk nekašle, dá se zvládnout všechno." Dnes bez problémů měří parazity zvířat a pracuje s vybavením, které by jeho středoškolské já považovalo za sci-fi.
Podobný příběh má i Tereza, která dnes na Krajinářské architektuře pracuje s grafickými programy a technickými řezy. „Nejdřív to byl stres – méně spánku kvůli Autocadu a rýsování. Pak se to uklidnilo a začala jsem víc chodit do přírody, všímat si, co by se kolem dalo zlepšit."
Když "hnojárna" překvapí
„Ty studuješ na hnojárně? To je blbá škola," slyšela Tereza mnohokrát. „Realita? Vždy je to o přístupu člověka a učitele, kdekoli a kdykoli."
Terezie z programu Ochrana krajiny a využívání přírodních zdrojů (LANDAB) dodává: „Zemědělství není jen o chození v blátě. Je v tom mnohem víc – rostliny, živočichové, vodní systémy, znečištění krajiny."
Karolína, studentka zoorehabilitace, popisuje moment, kdy teorie ožila: „Při pitvě bylo skvělé vidět, jak všechno najednou do sebe zapadá. To, co jsem znala jen z knih, bylo najednou skutečné."
Zkušenosti, které mění pohled na svět
Studium změnilo i vztah studentů k běžnému životu. „Jsem teď chytrým nakupujícím. Nenakupuji podle ceny, ale zkoumám příběh potraviny," říká studentka programu Kvalita potravin.
Jiný student přiznává: „Uvědomil jsem si, že lidé se vlastně neumí chovat nejen k sobě, ale i ke zvířatům. Přehlížejí, jak se zvíře reálně cítí."
Jak zjistit, jestli je to i tvoje cesta?
Pro maturanty, kteří váhají, jestli je agrobiologie pro ně, existuje zkratka – program „Vědcem na vlastní kůži“. Za čtyři dny získáš víc jistoty než z měsíců googlování a čtení brožur.
„Vyzkouší si na vlastní kůži různé pokusy a výzkumy, se kterými se na střední škole nelze setkat," vysvětluje student druhého ročníku. „Většina středních škol nemá prostředky, aby mohla takové věci podnikat."
Student třetího ročníku, který se programu sám kdysi zúčastnil, dodává: „Člověk si ověří, zda má cenu se dále věnovat studiu a jestli by ho taková věc vůbec bavila. Dostane se do kontaktu s lidmi, kteří ho mohou motivovat a nasměrovat ho na jeho cestu životem."
Co když si myslíš, že na vědu nemáš hlavu?
Studenti mají jasnou odpověď: „Nezkusíš, nevíš." „Když tě to bude bavit, zvládneš se naučit všechno." „Všechno se dá, jen je třeba se zajímat a chtít být učenlivý."
A možná nejdůležitější rada? „Když si člověk udělá partu super lidí, kteří se navzájem podporují, je to značka ideál," uzavírá Pavel. „Že jsem teď Ing., vděčím hlavně tomu, že jsme se v tom nenechali utopit sami."
Zjisti víc:
- Program „Vědcem na vlastní kůži“ (přihlaš se teď): https://vedcem.agrobiologie.cz/
- Informace o studiu: https://agroden.cz/
- Přednášky pro školy: https://agroden.cz/edu/
