Mezi ně patří vedle ČZU i Fakulta architektury ČVUT v Praze, Fakulta architektury Vysokého učení technického v Brně, ambasády Švédska, Norska, Dánska, Finska a za podpory a pod záštitou Ministerstva kultury ČR.
Formou architektonických intervencí, uměleckých instalací a happeningů se festival snaží proniknout do života obyvatel města i jeho návštěvníků. Vznikají zde site-specific instalace na vybraných místech a snaží se je oživit a kultivovat. Věnují se nejen krajinářské architektuře, ale také tématům udržitelného rozvoje měst, experimentální dřevěné architektuře, jako součásti veřejného prostoru. Instalace akcentují konkrétní témata ve veřejném prostoru a dávají jim zaznít v uměleckém pojetí. K účasti byli přizvání renomovaní čeští architekti i umělci a výčet jejich jmen i realizovaných projektů je možné najít na https://www.landscape-festival.cz .
V době od 7.6. do 12.6. 2021 vzniklo na vrchu Cvilín nad Krnovem, několik pozoruhodných instalací našich studentek. Kateřina Landová s Eliškou Dvořákovou vytvořily společnou instalaci "Metafora života a Nové obzory," kterou popisují ve svém konceptu takto:
Metafora života
Kudy a kam jdeme, tušíme?
Občas životem se ploužíme,
a s hůlkou k vrcholu se blížíme,
ve víře, že povzneseni skončíme.
Kateřina Landová
Nové obzory
Je mezi nebem a zemí,
hranice, či není?
Kde bychom stáli na zemi,
a slyšeli zpívat anděly?
Eliška Dvořáková
Tato instalace rázem ovládla vrchol schodiště k poutnímu kostelu a stala se místem setkávání a focení nejen jednotlivců, ale i celých skupin návštěvníků. Její poetika a malebné ztvárnění, citlivě akcentuje místo a přenáší nás v myšlenkách do jiných úrovní duchovních sfér.
Anna Kudrnová vytvořila na loukách vrchu Cvilín instalaci patnácti křížů v pohybu, jako historickou připomínku – duši Sudet, kterou ve svém konceptu popisuje takto:
Kříže v pohybu
Ve vertikální poloze vrtule připomíná siluetu člověka a při horizontální poloze vrtule připomíná hranici. Pomyslný kruh kříže je symbolem koloběhu, života.
Kateřina Janíková, vytvořila konceptuální projekt, akcentující zamyšlení nad udržitelností krajiny a vsadila ho do mýtiny lesního porostu, připomínající prostorové ztvárnění obrazů Júlia Mařáka.
Svůj koncept popisuje takto:
Rekonstrukce
Materialistická potřeba obnovy a údržby nás muže dovést do stavu, kdy mrtvé nutíme k růstu a živé necháváme zaniknout. Větve tvořící instalaci byly vyjmuty z přirozeného cyklu a násilně nastaveny do povrchní podoby stromu, která je v živoucí zeleni lesa jednoznačným vetřelcem.
Lucia Kopásková vytvořila konceptuální instalaci s reflexí procesů, ve kterých jsme integrováni a stáváme se jejich součástí už svoji vlastní přítomností. Instalace je umístěna v lesním porostu, vedle rozhledny na Cvilíně. Svoje myšlenky zaznamenává v následujícím textu:
OB[D]RAZ
Odraz obrazu, obraz odrazu.
Vonkajšie dianie je zrkadlom nášho stavu. Stav, však závisí od uhla pohľadu. Odraz desiatich malých zrkadiel, ukazuje rôzne uhly pohľadu k oblohe, zatiaľ čo dve veľké zrkadlá ukazujú kontext okolia, ktorého sme súčasťou. Sme len zlomkom toho čo existuje, no aj tak náš obraz nič nedrží, nemáme hranice, v náš prospech nás tlačia aspekty príčíny, ktoré sme si vytvorili, naše egá nás ženú k veľkosti, sú kameňmi. Fragmentov oblohy a jej uhlov pohľadov je množstvo, nachádza sa okolo nás, je symbolom slobody, vnem sféry, erbom božstva. Zatiaľ, čo naše zrkadlá ego (znázornené červeným lanko) nadnáša, našu slobodu ťahá k zemi. Všetko má svoje hranice. Aj keď sa zdá, že veľké zrkadlá nič nedrží, nemôžu vystúpiť vyššie ako príroda ktorá ich nadnáša a o ktorú sa opierajú.
Můj vlastní projekt s názvem "Hranice probíhajícího procesu" je instalován na dvou místech. Jedna část je nad hladinou řeky Opavy ve městě a druhá, nad lesní cestou na Cvilíně.
Hranice probíhajícího procesu je projekt založený na vnímání vnitřních procesů každé bytosti. Padající větve, letící trsy trav, kameny, co nedopadnou na zem, ale zůstávají zavěšeny v prostoru, jsou právě touto hranicí, která se odehrává v našem vědomí. Každá naše myšlenka, slovo, každý pohyb i všechno co utváříme je mikro součástí procesu.
Hranicí procesu je pak naše vědomí probíhající přítomnosti.
Možnost konfrontace s profesionálními architekty a umělci v rámci této akce je velice přínosná a naše studentky tak měly možnost tvořit v reálném prostoru. Jejich práce je výrazným gestem a snese srovnání na profesionální úrovni. Vysoce si cením myšlenkové bohatosti jejich projektů s přesahem do duchovních rovin i poetiky, která je nedílnou součástí práce krajinářského architekta. Naše účast důstojně reprezentuje univerzitu na této významné akci, která potrvá až do 30.9. 2021.
Aleš Hnízdil
