Po celém světě pozorujeme pokračující zmenšování populací zvířat žijících ve volné přírodě. Kvůli postupné ztrátě životního prostředí a globálním změnám klimatu přicházejí tato divoká zvířata o velkou část svých (nejen) potravních zdrojů. A co dokáže udělat takové počasí společně s kolísajícími počty dostupné kořisti s populací konkrétního druhu? Vliv těchto faktorů na hustotu a reprodukci v populacích volně žijících zvířat byl doposud studován jen vzácně. To se rozhodl změnit tým odborníků v čele s vědci z naší fakulty.
V rámci studie vyhodnotili dlouhodobá data (1973 – 2018) o hnízdění sýců rousných (Aegolius funereus) v západním Finsku. Tato drobná sova je vzhledem podobná svému o něco známějšímu příbuznému – sýčkovi obecnému. Sýcové rousní obývají nejčastěji jehličnaté lesy, kde hnízdí v dutinách stromů. Jejich potravu tvoří zejména různé druhy hrabošů, ale v případě nutnosti nepohrdnou ani drobnými pěvci.
Co tedy vědci díky rozsáhlému a dlouhodobému sběru dat zjistili? Ukázalo se, že počet nových, úspěšně vyvedených mláďat po celou dobu studie klesal a termín zahnízdění se postupně stále více opožďuje. Hnízdní hustota, která udává počet hnízd na 100 budek, klesala se zvyšující se teplotou během zimního období. Jako zimní období byl v tomto případě brán časový úsek od začátku října do konce března. Naopak počet nově vyvedených potomků se s rostoucími teplotami a úhrnem srážek v průběhu jara (duben – červen) zvyšoval. Datum zahnízdění se oddalovalo s rostoucí vrstvou sněhové pokrývky, která se v pozorované oblasti nacházela na konci zimy. Klesající počet vyvedených mláďat se výrazně podepisuje také na dlouhodobém poklesu celé zdejší populace sýce rousného. Mírnější, vlhčí jara a vyšší teploty na začátcích léta v důsledku globálního oteplování zřejmě nejsou schopny vykompenzovat ztráty způsobené tím, že rodiče vyvádějí stále méně potomků.
Za klesající počty mláďat může především jejich hladovění během pobytu v hnízdě, způsobené s nejvyšší pravděpodobností ztrátou a degradací původních starých lesních porostů v důsledku holosečného lesního hospodářství, které je zde bohužel praktikováno zcela běžně. Dochází tak ke ztrátě životního prostředí a úbytku jak hlavních, tak náhradních druhů kořisti sýců. Sýci rousní tak přicházejí nejen o zdroje potravy, ale také o útočiště a ochranu před ostatními druhy větších dravých ptáků, kterou jim původní pralesovité lesy poskytovaly.
Celou práci naleznete zde:
https://www.nature.com/articles/s41598-020-77531-y
KOUBA, Marek, Luděk BARTOŠ, Jitka BARTOŠOVÁ, Kari HONGISTO a Erkki KORPIMÄKI. Interactive influences of fluctuations of main food resources and climate change on long-term population decline of Tengmalm’s owls in the boreal forest. Scientific Reports [online]. 2020, 10(1) [cit. 2021-03-21]. ISSN 2045-2322. Dostupné z: doi:10.1038/s41598-020-77531-y
Spoluautor vědecké práce: Marek Kouba
Vystudoval Ekologii na Fakultě životního prostředí České Zemědělské Univerzity. Ve svém výzkumu se primárně věnuje biologii, ekologii a etologii ptáků, zejména sov a dravců a nejvíce sýcům rousným. S využitím radiotelemetrického sledování vysílačkami označených jedinců studuje jejich interakce v rámci rodiny, pohybové vzorce, domovské okrsky a přežívání jednotlivců v souvislosti s jejich měnícím se životním prostředím (např. globální oteplování, struktura stanovišť, dostupnost kořisti atp.). |
